Jednou directioner navždy directioner.Blog pro spravne directioners

TOP SECRET - 3.kapitola

28. listopadu 2013 v 16:30 | Iv Říhová :3 |  TOP SECRET

,,Co-cože?" vykoktala jsem ze sebe a málem jsem spadla na zadek.
Tohle mi nikdy nikdo neřekl, cítila jsem se tak…tak šťastná a moje srdce bilo jako o závod. Myslela jsem , že snad zkolabuji.
,,Promiň, ale já ti to musel říct…dlouho jsem se rozmýšlel, jestli ti to mám říct, bál jsem se, ale chtěl jsem, abys to věděla," chytil mě za obě ruce a četl mi v očích.
,,Liame , ty mě chceš zabít? Celé dva měsíce, co jsem tě neviděla, nemohla jsem na nikoho jiného myslet, ve škole jsem dělala opravky z chemie a nesoustředila jsem se na nic, co jsem dělala. Dokonce mi teď dochází , že jsem zanedbávala Sarah s Lili."
,,Strašně moc se ti omlouvám," Liam se začal naklánět, jakoby mě chtěl políbit. Ucukla jsem hlavou dozadu a pustila jsem se ho. Zaraženě a zároveň smutně se na mě zadíval, a jakoby se chtěl omluvit zakroutil hlavou .
Chvíli jsem se jen koukala do země a pak jsem zapnula mozek. ,,Copak tohle jde? Copak jde se od něj jen tak odtrhnout? Copak nevidíš, jak je sladký?" létalo mi v hlavě. Pak jsem se rozhodla udělat své životní rozhodnutí.
Vzala jsem jeho hlavu do svých dlaní a donutila jsem ho zvednout hlavu. V očích měl slzy a ve tváři měl zklamání a smutek. Jemně jsem si ho přisunula blíž k sobě a podívala jsem se mu hluboko do očí. Tentokrát v nich neměl slzy, ale chtíč políbit mě.
Svolila jsem a stoupla jsem si na špičky. Konečně mě políbil. Bylo to jako … jako to nejsladší cukrátko, které jsem kdy jedla. Bylo to něco neuvěřitelného. V hlavě jako bych měla vygumováno. Ale najednou se ode mě odtrhl a já se probudila ze sladkého snu. Najednou mi začal fungovat mozek. Přemýšlela jsem o vzdálenosti mezi námi a mezi věkovým rozdílem, který jsem si nikdy nepřipouštěla. Pomalu jsem povolila kotníky a klesla zpátky na celá chodidla.
Na svých bocích jsem ucítila teplo. Citíla jsem bezpečí, které jsem cítila jen s Joshem a Liamem. Ale tady byl jen Liam. Objímal mě za boky a přisouval se ke mně blíž. Nakonec jsme byli těsně vedle sebe a já ho pevně objala.
Ucho jsem měla položené na jeho hrudi, a tak jsem slyšela, jak mu tluče srdce. Kdyby Liam nepromluvil, asi bych usnula.
,,Jsi tak sladká," zašeptal, ale jeho tělem to zadunělo. Nechtěla jsem tu blízkost mezi námi přerušit, ale za jeho zády jsem se podívala na svou pravou ruku a na hodinkách stálo pět hodin. V půl šesté jsem se měla sejít s Joshem v naší kavárně.
,,Liame," zašeptala jsem , ,, měla bych jít, čeká na mě Josh." Liam povolil stisknutí a já toho začala litovat.
,,Dobře , chceš někam doprovodit?" mrkl na mě a usmál se.
,,A co paparazzi?" dloubla jsem mu do boku a on se hlasitě zasmál.
,,Kdyby ti to nevadilo, mohl bych tě prohlásit za svou přítelkyni," hodil na mě prosebný pohled.
Nebylo mi příjemné na to odpovídat, a tak jsem to svedla na to, že opravdu pospíchám, a že ještě jdu za Lili. Byl sice zklamaný, ale nezazlíval mi to . Našla jsem batoh a strčila jsem do něj rychle mobil. Hodila jsem si ho přes rameno a rozběhla jsem se. Ale nešlo to . Liam mě stále držel za ruku a nechtěl mě pustit. Přitáhl si mě za tu ruku k sobě a rychle mě políbil. Usmál se a pustil mě. Mile jsem se na něj usmála a taky jsem ho ještě rychle políbila a rozběhla jsem se k autobusové zastávce.
Ve městě už na mě čekal Josh. Objal mě a hned si všiml, že se mezi mnou a Liamem stalo.
,,Má pěknou voňavku," prohodil mezi řečí. Myslela jsem, že bude šťastný, ale spíš vypadal zklamaně.
,,Díky Joshi, jsi ten nejlepší," políbila jsem ho na tvář. Zajiskřili mu oči a odvrátil hlavu.
Šťouchla jsem ho do boků a on byl donucen ke smíchu.
,,Proč mi tohle děláš?" řekl a pousmál se na mě .
,,Co dělám?" vůbec jsem netušila o čem mluví , a tak jsem na něj hodila tázavý pohled.
,,Ale nic…" zase to dělá. On přece ví, že tohle mě dokáže opravdu naštvat.
,,Joshi!" křikla jsem na něj a on se trochu vylekal.
,,To jak se směješ, to jak se na mě díváš, to jak mě dloubeš do boků…" řekl smutně a sklopil hlavu.
,,Panebože, tohle ne! Sakra, jednou chci být šťastná a najednou musím řešit i to, že by do mě můj nejlepší kámoš byl zamilovaný? Blbost! Do mě se přece nemohl zamilovat…" mluvila jsem sama se sebou v duchu. Dostala jsem nápad.
,,Pojď…" vzala jsem ho jemně za ruku a on na mě tázavě pohlédl. Mrkla jsem na něj , abych ho uklidnila. Vedla jsem ho přesně na to místo, kde jsme si celé měsíce schovávala můj tajný kufřík. Strašně jsem se bála, že by do mě mohl být zamilovaný, ale stále jsem si v hlavě říkala, že to je hloupost. Chtěla jsem si být naprosto jistá, a tak jsem něco musela udělat. Posadila jsem se na břeh řeky a plácla jsem do země vedle sebe, na znamení, že si má sednout. Pomalu a nejistě se posadil a já pohlédla do jeho očí. Stále v nich měl jiskření , ale tentokrát v nich bylo i něco navíc. Jakýsi chtíč. Najednou jsem se strašně začala klepat . No kdo by se divil, když jsem měla jen kraťasy a tílko. Okamžitě jsem na ramenech ucítila teplo. Byla to Joshova baseballová mikina. Mile jsem se na něj usmála a on se ke mně pomalu náklaněl.
,,Panebože, on je domě vážně zamilovaný!" zpanikařilo moje srdce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eny Eny | 30. listopadu 2013 v 13:47 | Reagovat

Božíí už se těším až tam dáš další :D

2 Iv Říhová :3 Iv Říhová :3 | 30. listopadu 2013 v 19:19 | Reagovat

Děkuji :3

3 Kate Černobílá Kate Černobílá | E-mail | Web | 4. prosince 2013 v 20:17 | Reagovat

Pěkné.
Je vidět, že nejsi žádná začátečnice a tohle není tvá první povídka, že ne? Pokud ne, stejně jsem ohromena a pokud ano, smekám celou svou sbírku klobouků.
Ale...
Podle mně poněkud...kulhá děj...nevím, jestli se to rozjede, nebo ne, ale zápletka "zamilovaný kamarád" už tady někde byla...a támhle také...jednoduše, nebudu ti lhát, já osobně to pokládám za klišé.
ALE! Ne, že si přečteš předchozí odstavec a uděláš nějakou pitomost, jako je třeba seknout se psaním...to by bylo přece srdceryvné mrhání zjevným talentem! A tuhle povídku také neodepisuj, stačí tam přidat jen nějaký malý oživovací prvek, třeba zajímavou vedlejší zápletku a máš postaráno o rozhodně dobré dílo!
Neděláš žádné obroidní chyby a tvůj styl psaní je na skvělé cestě!
Když si to tak uvědomuji, tak se stydím za to, že tě vůbec peskuji, protože pokud porovnáš naše povídky (myslím moje a tvoje), uvidíš, že jsi mně dávno roznesla na kopytech...
No, ovšem...vadí mi délka téhle kapitoly. Krátké, krátké, pořád krátké. Řekni mi prosím, kolik má tohle stránek v tvém psacím programu?
Dneska mám nějakou milou náladu...obvykle jen kritizuji...to bude asi tím, že se blíží Vánoce. :)

4 Iv Říhová :3 Iv Říhová :3 | 6. prosince 2013 v 13:44 | Reagovat

Ve wordu to má asi čtyři a půl stránky :) jinak díky :))[3]:

5 Iv Říhová :3 Iv Říhová :3 | 6. prosince 2013 v 13:44 | Reagovat

[3]: Ve wordu to má asi čtyři a půl stránky :) jinak díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Directioners